(Z dopisu příteli, 27.6.2005):

Nejdříve velký dík.

Za upřímný dopis, jaký se píše jen skutečným přátelům.

   Víš, vše je  v neuvěřitelném pohybu, stále se dějí věci, které svou existencí opět a opět vše přehodnocují, nastavují opačnou stranu tváře dosud známého…Nelze tvořit zítřek na faktech a zkušenostech dneška, natož včerejška, jak to bylo možné ještě předevčírem. Nelze prožívat vše co končí, odchází … (a je toho mnoho) jako ztrátu, neboť bychom pak zůstali výkřikem v Černé díře času. Jedinou možností, tím co se právě potřebujeme nejvíce naučit, je přijímat končící, jako příležitost (příležitost učit se, prožívat jiný úhel pohledu,..), jako výzvu, kterou vítáme s radostí, že můžeme prožít něco nového, zrealizovat novou zkušenost, neboť nastal čas. Přešlapování na místě nic nepřináší. Pokud si sami neuvědomíme, že je čas, vesmír nás postrčí.

   Dnes již opravdu platí, že jedinou jistotou je vědomí, že žádná jistota neexistuje. Opravdovou jistotou hmotné existence v celém vesmíru je permanentní změna. O tuto jistou se skutečně lze opřít. Po celou dobu své existence je tomu lidstvo učeno a nyní je vyvíjen velký tlak, aby si to již konečně plně uvědomilo – opět a opět zjišťujeme, že nejsme tak zcela připraveni (jako při každé školní zkoušce bychom chtěli „ještě aspoň pár dní …“) ale vesmír se řídí skutečně fungujícími, živými, nepodplatitelnými zákony a tak to holt neokecáme. Umíš? Neumíš? Není to vůbec, ale vůbec, lehké. Jenže, ruku na srdce. Kdyby bylo, bavilo by nás to?

   Tak se snažme. Sledovat a tvořit jinak, než  na základě „hmotných faktů“ (faktů jen fyzické skutečnosti) dneška či včerejška, nechávat oči ducha otevřené volnému obzoru a vítat jistotu. Že se opět vše změní … Ne vždy to jde dobře. Ne vždy to jde.

   „Tak dneska jsme to zrovna moc nezvládli – byla to žabařina. Je to ale psina, lidi! No nic, uvidíme zítra! Už se těším…“  To je jediné řešení a tak se o něj snažme. Ne vždy to jde dobře, ale dík Boží milosti se učíme. Je to krásná Cesta, nádherné dobrodružství. Někdy těžká tak, že nohy sotva vláčíš, jindy se vznášíš, … a vždycky je, člověče, důvod v tobě – říká vesmír. Neboť ví, co ví Bůh.

   A tak se obraťme k faktům a jistotám, nebo se aspoň snažme, které ve vnějším světě najít nelze. Jen cestou k sobě. Neboť jen duchovní extrakt prožitého je faktem dneška, který lze zítra vzít za bernou minci.

   Nevím, zda Ti tento dopis přinese dostatečnou posilu, občerstvení na cestě plné prachu, jímž je také občas nutno projít (a to tak, že často). Ale moc si to přeji.

   Žijeme v době, která vůbec není lehká. Žádná nebyla, ale tato je vskutku „zlomová“, takže obzvlášť – obzvlášť náročná, těžká. Proto ji žijí ti, kdož jsou schopni, svou výbavou připraveni, to zvládnout. Zároveň je to doba (jak řekl, mimo jiné, léčitel pan Paseka) vskutku posvátná …   Dík Bohu za čest moci ji prožívat! Zbývá jen opravdu přijmout odpovědnost s tím spojenou a se ctí, a s radostí (!), to zvládnout. (Třeba tím, že to nezvládneme.)

   Ať Tě potkává jen to, co je pro Tebe tím nejlepším. (Kéž  to v tu chvíli poznáš!)

   Celý vesmír je s Tebou.

   My také.

  H.T. František


Kontakt

TF Naše tvoření pro radost
728 201 529 H.T.F.Radvan

Oblíbené odkazy