Tai-či kung:
Tai-či je cesta meditace, práce s energií, cesta uvědomování a sebeuvědomování, znovuvstupování do rovnováhy - harmonie (s energiemi obklopující nás přírody i se sebou samými).Tai-či může pro Vás být cvičením pro zdraví, meditací v pohybu, filozofickou cestou (přičemž ono další obsahuje to předešlé).Jen na Vás záleží, jak Vás osloví, co si vyberete.
Naše mysl má snahu stále někam běžet. Doslova se hnát za novým, sotvaže se něčeho „zmocnila“.Touží přečíst tuto knihu, která je tak důležitá, a sotva ji nadšeně přečte, sotva ji uchopí svou mechanicky pracující pamětí, již vidí další důležitou knihu, ...
Nechala Vás již někdy, Vaše mysl, pracovat alespoň několik měsíců s poznáním z oné skvělé knihy? Dovolila Vám toto poznání uchopit natolik, aby jste jej převedli,alespoň na těch několik měsíců, do praxe svého žití? Nebo pouze sbírá „čárky“ za objevené zázraky a žene Vás neúprosně dál, aniž byste měli možnost tento zázrak zasadit do svého života, zalévat, ... a sklidit jeho plody?S kolika zázraky Vás již takto seznámila? Od kolika Vás potom ihned odehnala dál, abyste je, možná, po letech znovu objevili?
Tai-či je vzácná bylinka, ale bude třeba přitáhnout otěže mysli. Přitáhnout je velmi pevně, ale zároveň něžně a s láskou (ne síla, ale pevnost). Pro skutečný užitek je třeba se s rostlinkou nejen důkladně seznámit, umět ji pojmenovat, popsat, ... (to nakonec vůbec není důležité, ani potřebné), ale hlavně ji pevně vsadit do naší přítomnosti žití a veškerou energii mysli soustředit na péči o ni, ne na hledání nových zázraků, kterými by nás od ní odvedla.
Mysl je dobrodruh, hledající stále nové a nové - ať si hledá, ale my se nenechme vyrušovat. Pozorujme její snažení, usmívejme se, dovolme ji to, ale vytrvejme u nalezeného. To je m e d i t a c e, (to je Tai-či, čikung) skutečné, hluboké žití. Pokud vytrváme, mysl je obohatí o své ,námi jen sledované , avantýry a nakonec se dobrovolně a s plným zaujetím zapojí do dobrodružného hledání a poznávání v hlubinách toho, v čem jsme vytrvali. Poslušně se vrátí, jako psík, který se vydováděl a ,vida, že jej pán nenásleduje, začíná se věnovat věcem u jeho nohou. A ... světe div se! Těch zázraků, které tu leží dosud nepovšimnuty, mnohokrát přeběhnuty, ačkoliv nádhernější než všechny v dálce viděné, ... To je m e d i t a c e , skutečné, hluboké žití.
Ne probíhat - prožívat je třeba. Hluboce a plně. Každá vteřina je příliš drahocenná na to, aby byla zahozena pro vidinu příští ( ta neexistuje). Jen současnost, trvalá přítomnost je skutečná. Staví na prožitém (které přítomností bylo) a buduje prožitky nové (ve které přítomnost přejde) - hlubokým, plně vědomým prožíváním současného okamžiku. (Co lze vybudovat překotným během s očima upřenýma za horizont? Boule a šrámy, bolesti a stesky. To jistě. Proto jich je tolik kolem nás ...)
Mysl je dobrodruh, nemající chvilku stání.
Je však také dobrý psík, když dá se vpravdě do hledání.
Mysl je vskutku dobrý sluha. Zlý však pán,
pokud je ten hodný psíček coby vůdce ponechán
___________________________________________________________________________
Vítej na c e s t ě.
Je plna těch nejkrásnějších zážitků - plná skutečného žití a skutečného poznávání
- pokud se nevzdáme u první větve, kterou je třeba zvednout, či překročit ...
Vítej, poutníku, který jsi se rozhodl jít alespoň kousek cesty s námi. Možná, že jednou, na oplátku, chvíli povedeš Ty nás. Rozhodl ses seznámit s Tai-či. Gratuluji.
Buď tedy pozorný a tichý = vnímavý.
(Ne oči, ne uši, ... Ty buď vnímavý.
Smysly, mysl, ... Ti jen poslouží.)
Nespěchej, utiš se, c e s t a začíná ...
Hlas Ticha František Radvan
„Šťastnou cestu k radosti vyrovnaného člověka.“