Moje hledání jména pro Podstatu veškerenstva (2010)

H. T. František Radvan

 

   Bůh, Jahve, Buddha, Krišna … Padesát let jsem sám pro sebe hledal to pravé pojmenování pro příčinu všech příčin. Pro počátek, smysl a cíl veškeré existence.

   Vnímal jsem, kterak hodně osobní označení (například Krišna) umožňuje větší citové spojení, což mne velmi přitahovalo a často mi pomáhalo. Jenže každé osobní (osobnostní ?) oslovení nakonec vždy prokázalo velký nedostatek tím, že tak či onak ono neomezitelné omezovalo. (Přesně danou, jedinou, podobou, …)

   (A především jsem se ujistil, jak lze skupinu věřících, oslovujících Podstatu jako osobu, mnohem snadněji přesvědčit, že jiná pojetí jsou špatná. „Vždyť se podívejte k jakým bohům -osobám se obracejí! Jak se ti jejich tak zvaní bohové od našeho liší! Je-li, a my víme, že ano, náš bůh pravý, jsou vyznavači jiných nutně neznabozi.“ Přitom každý, kdo takto argumentuje, je schopen vyjmenovat dostatečné množství vlastností svého boha, které jeho božskost potvrzují. Dokáže to ale i druhá strana! Zůstává však u každého velký prostor, kde se liší – vlastnostmi, pokyny, … Dlouho mne tento fakt trápil. Cítil jsem, jak každá z oněch mně známých božských osobností Boha přibližuje, ovšem nenalézal jsem zdůvodnění jejich odlišných podob a některých rozdílných pokynů lidem. A to nemám vůbec na mysli vůdčími osobnostmi těch či oněch náboženství schválně zveličované rozdíly.

   Až jsem, hlavně díky meditacím se stromy, plně zrealizoval, že Bůh, opravdový Bůh, je skutečně ničím neomezený, plně vševědoucí a vše milující ...  Proto také ví komu, které skupině – národu, se v konkrétní historické situaci prezentovat právě onou  podobou, která sama o sobě je výraznou informací, a přinést jí konkrétní pokyny, jaké je ona skupina v daném čase schopna akceptovat – jinak by jí nemohly pomoci. Jsou tedy historicky značně omezené – tendenční, ale v danou chvíli, u dané skupiny, nejefektivnější.

    Jeden zářný příklad dává Bible, kde Bůh v historicky jiné rovině zprostředkovává novým způsobem, téže skupině, korekturu svých prvních pokynů, prezentovaných Starým zákonem = Nový zákon. … Ne proto, že první pokyny byly špatné, ale je jiná situace a proto původní pokyny pozbyly svou stoprocentní platnost. Hluboká podstata zůstává, ale celá původní forma, jako dogma již neplatí. Jde o nádherné vyjádření toho, že Boží zákony nejsou zkostnatělým dogmatem, ale živým procesem, vedoucím vesmír vývojem a na tento vývoj reagujícím.) 

   Tak u mne postupně vítězilo neosobní označení, v mém případě Tao, které velmi naplňuje moji potřebu vnímání hloubky, neomezenosti a živosti (nedogmatičnosti) božství, ale nakonec neuspokojuje moji potřebu výrazného citového spojení. Déle mi vydrželo označení Bůh, avšak opět narážím, tentokráte více při sdílení s ostatními, na omezení, neboť je to, v jazykovědném vyjádření, ten Bůh, což mnoho lidí zdůrazňuje.

   Zdůrazňují, že jde o mužskou osobu, mužský aspekt, právě tak, jako poukazují, že Bůh prý podle Bible stvořil muže (s odvoláním na slova: „…a dal mu jméno Adam.“ = ten Adam = muž).

   Ale Bible přece říká, že Bůh stvořil člověka. Není řečeno muže. A dále, když Bůh viděl, že je mu smutno samotnému, vyňal jeho žebro a stvořil z něho ženu. Znamená to, že první člověk v sobě ženský prvek obsahoval. Také je řečeno, že byl první člověk stvořen k obrazu Božímu a Bůh, je-li pravý, obsahuje ve své podstatě jistě vše. Krom Boha není ničeho. Tudíž první člověk, stvořený k obrazu Jeho, byl muž i žena, nebo také, možná lépe řečeno: nebyl muž, ani žena. Byl dokonalou monádou, obsahující rovnováhu obou prvků. Proto také právě z tohoto jediného celku Bůh demonstrativně dělá celky dva, tentokrát polarizované, …

   Tím se výraz Bůh, jakožto ten, pro mne stal opět příliš omezeným a byl nahrazen jménem Absolutno (není ten, ani ta), které božství nijak neomezuje … časem však člověk zjistí, že je citově ne zcela uchopitelné. Alespoň pro mne.

   Moje kontakty s úrovní mimo hmotu, prostřednictvím stromů, mne stále výrazněji vedly k navázání na duchovní odkaz našich (evropských) Keltů, předkřesťanských Slovanů, … ale také třeba amerických Indiánů. Právě u nich je možné se setkat s mnoha variacemi označení, v jehož podstatě je nějak obsaženo „Velké tajemství“.

   A tam moje hledání skončilo. Od té doby jsem spokojen. Každé osobní představení boha je jakoby přesně popsáno, ale čím více božství poznáváme, tím více chápeme, že jej nelze definitivně, s konečnou platností popsat, v plnosti poznat. I ten největší znalec Boha musí nakonec připustit, že je ve své úplnosti nepoznatelný a tudíž nám nakonec vždy zůstává Velkým tajemstvím. Je dokonce poctivějším vyjádřením našeho poznání, než sám výraz Absolutno, které nám právě zůstane, ve svém absolutním rozměru, neuchopitelné, to znamená cele nepochopené a neprocítěné.

   V historických dokumentech lze vystopovat keltský i slovanský sklon k vytváření označení či jmen (svátků, bohů – spíše jednotlivých božských energií, jako „polobohů“) zkracováním a spojováním slov. Přiznávám, že je mi to velmi blízké. A tak mám konečně jméno, které vystihuje skutečné božství, ničím jej neomezuje a dokonce mi umožňuje jeho prostřednictvím se s božskou podstatou citově spojit v naprosté poctivosti: Vel´taj. (Jako Velké tajemství tedy také není ten, ani ta, ale to Vel´taj.)

 

   Vel´taj

(Mantra je vyznáním Vel´taj = Velkému Tajemství, které je neomezené prostorem ani časem, je prvotní příčinou všeho, dokonce i příčin, skutečným smyslem veškerého bytí a konání, a stejně tak jediným opravdovým cílem všeho. Mimo Vel´taj není nic … :)

 

Vel´taj je Láska, Vel´taj je Mír.

Vel´taj je Důvod vzepjetí sil.

Vel´taj je Cesta a také Cíl.

Ono je Důvod, Smysl i Cíl.

  

Vím, že jsi ve mně, já v Tobě zas.

Ztiším-li Ego, slyším Tvůj hlas.

Jsi celý Vesmír, vše kolem nás.  

Jsi všechen Život, vše co je v nás.

  

/: Vel´taj ó Vel´taj, Vel´taj, Vel´taj :/


Kontakt

TF Naše tvoření pro radost
728 201 529 H.T.F.Radvan

Oblíbené odkazy