Vedoucí učitel školy tai-či kung a kel´ge´s´(zakladatel Kel´ge´s´): Hlas Ticha František Radvan
Lektorka tai-či, ve škole H.T.F.Radvana: Pavla Vajrauchová
Lektorka tai-či, ve škole H.T.F.Radvana: Svítání Marie Mihulková
Lektor tai-či, ve škole H.T.F.Radvana: Tichý Vulkán Miroslav Heřman
Lektorka tai-či, ve škole H.T.F.Radvana: Mgr.Alena Šebková
Vizitky jednotlivých učitelů tai-či
Hlas Ticha František Radvan:
Jeho motto z dob studií, kdy bylo míněno především pro psané slovo, jej provází do dnes a platí pro každou jeho činnost a materiál, se kterým pracuje:
„Vtisknout papíru kus sebe sama, vylít naň lásku svou k horám, říčkám, životu, … a zapečetit kousíčkem srdce svého, které by zahřálo, bych si přál.“
Říká: "Ono vtisknout jsem od samého začátku nechápal doslovně (jako jemnou obdobu slova vnutit). Chápal jsem jej, a to čím dál výrazněji (především pak při práci s takovým materiálem, jakým je dřevo), jako snahu spojením v meditaci předat společné poselství. A věřte, že je co předávat společně se dřevem, se stromy, s přírodou – věřte, že je co se učit. Stačí jen vzdát se falešné představy své vlastní nedostižné nadřazenosti člověka nad vším ostatním, pokorně (nikoli otrocky) se otevřít, pozorně naslouchat … a již to nejste Vy, kdo vymýšlí (vymyšlené není pravda)… neboť je tu ještě něco, někdo, kdesi uvnitř i vedle Vás, a Vaše mysl vnímá to, co nelze uvidět, uslyšet …, Vaše ruce vedou nástroj tak, jak Vy sami jste nedoufali a tak trochu nechápete … sami jste nástrojem – vaše tělo, mysl. Vím, že filosofie není pro každého tím nejzajímavějším, přestože každé činnosti je rozměrem, který, ač neviděn, činnost samu a její výsledky ovlivňuje nejvíce. Každé činnosti propůjčuje skutečný rozměr, určuje její dopad …"
Je v tomto těle od roku 1949. Od samého začátku jej ovlivňovala příroda, jenž jej obklopovala, neboť velkou část svého dětství prožíval na hájovnách, v různých koutech vlasti české. Příroda byla a je jeho největší učebnicí. Jsou v ní, jak říká, vepsány skutečné zákony. Zákony všehomíru, nepokřivené lidským nazíráním, sebestřednou lidskou spekulací … Po jeho duchovní cestě jej nejvíce vedou stromy, jejich bytosti.
Největším učitelem, mezi lidmi, mu prý byl tatínek. Dokázal číst v duchovní knize přírody obdivuhodným způsobem. Je mu vděčný, že jej vedl při jeho prvním slabikování z ní.
Přestože studoval „techniku“ = technologii skla, první pracovní zařazení bylo: odborný učitel technologie, výtvarného kreslení a modelování (na sklářském učilišti).
Věnuje se trochu řezbářství, které nyní není jeho hlavní činností. Spíš je jednou z jeho hlavních meditací. Je vedoucím pracovníkem (a jedním ze dvou zakladatelů) Laskavého ekosofického společenství Mařenčino podvrší, občanské sdružení, které vzniklo jako dceřiná organizace občanského sdružení Laskavé ekosofické společenství, v r.1997 ( viz www.les-mp.cz ). Pracuje mnohem více (stejně, jako všichni ostatní) jako dobrovolník.
V letech 1981 až 1988 se věnoval józe (trpěl bolestmi páteře, díky vrozené deformaci) a technice autosugestivního tréninku ( práce s vlastním podvědomím), pro možnost odpočinku (nebyl schopen normálním způsobem dosáhnout regenerace sil, vyspat se, …). Posléze jej zachránila práce v lese. Nakonec, přes to vše, stejně vyústilo toto složité životní období (1973-1991), které bylo nepřetržitým stresem a vedlo již v roce 1981 k celoroční neschopnosti (selhání vegetativního nervového systému), do opakovaných infarktů a později i mozkové příhody … Radikálně změnil životní styl, odmítl setrvávat v trvalém stresu, změnil stravovací návyky k tomu, co jej celá léta přitahovalo, jako nejpřirozenější… Přestože nedostal naději na návrat do životní aktivity, ve které by mohl více, než vykonávat procházky, podařilo se. Dokonce zkoušel hospodařit na cca sedmi hektarech manželčiných pozemků, a to jen s koňmi. Pravdou je, že pracovní tempo musel kategoricky přizpůsobovat momentálním potřebám těla, ale přesto jde o velký úspěch.
Na dalším úseku cesty se setkal např. s Pěti Tibeťany a vyzkoušel si je. Působily příjemně. V roce 1999 absolvoval také další kurz práce s podvědomím, Zlatá mysl, u australského lektora, českého rodáka, Milana Bodáka. Řekl o tom, mimo jiné: "Jednou z možností ověření zvládnutí techniky byl také přechod ohně. Nádherný zážitek, umožňující osahat si fungování, ověřit si nadvládu ducha nad hmotou, ve fyzické praxi." Chtěl se na totéž, k čemu jej vedli bytosti stromů ... podívat také z jiného úhlu.
Stále více jej přitahovalo tai-či, které uviděl cvičit a poznal, že nejde o běžné cvičení, nýbrž o úžasnou práci s energií. Několik let hledal možnost jej studovat. Od roku 2000 se tai-či intenzivně věnuje. Hlavně jakožto filosofii rovnováhy v pohybu, jako meditaci v pohybu, jako ozdravnému cvičení. Hledá společný základ asijského pojetí a pojetí (energetického ladění) středoevropského, a asijské lehce posouvá k tomu našemu, aby každý měl možnost získat maximum energetického účinku. Hlavní důraz však klade na návrat k filozofickému rozměru a je rád, že tento rozměr s radosti přijímají i všichni jeho studenti, kteří se rozhodli v tai-či pokračovat i po absolvování základního kurzu. "Nejvíc ze všeho mne těší, že ti, které jsem vyzval tai-či v mé škole učit, přijali i výzvu sami pokračovat v oběvování celé plnosti filosofického rozměru cvičení, což je cesta na celý život. Cesta k objevování skutečného rozměru života a jeho zákonů, vedoucí k lepšímu chápaní sebe sama, všeho kolem, k pochopení jak jednat ... k dosažení vyrovnanosti a souznění s univerzem."
Před dvěma roky začal hledat východisko cvičení právě čistě tady, v Evropě, v odkazu jejích původních obyvatel (Keltů, Germánů, Slovanů z dob předkřesťanských, pravěkých, kdy byli tito lidé propojeni na energie přírody velice bezprostředně). Začal tvořit cvičení, které dnes označuje jako Kel´ge´s´/původně používal méně přesné označení Kel-in. (Jako první cvičení tohoto systému vytvořil sestavu „24 cviků s holí, stylu HT“, následně cvik, který nazval „Koulení slunce v řece lásky“, umožňující hluboké filosofické pochopení cesty k získání velké energie lásky, i samotné vyladění vlastního energetického systému na tuto úroveň, dosažení uvolnění, vnitřní harmonie i souladu s energiemi okolní přírody...)
Jeho celoživotní práce s přírodou, se stromy, ... vedla i k tomu, že mohl zájemcům nabídnout kurzy o práci s energií stromů, o kontaktech s jejich bytostmi, přednášky, umožňující větší pochopení sebe, svého chování ... nahlédnutí do mnohosti a dokonalosti vazeb všehomíru ...
Ještě jeho slovy: "Snad největším zákonem ve hmotě projevené přírody (vesmíru) je právě dynamická rovnováha (jíž poznáváme i cvičením tai-či a kel´ge´s´), která nemůže existovat v oddělenosti protipólů … Proto usiluji jít cestou, která vede propojením. Propojením Ducha a Hmoty, propojením Duše a Těla. Neboť vrcholu duchovních realizací nelze v úrovni hmotného světa docílit zřeknutím se hmoty, tak jako vrcholu vědomostí fakulty, na kterou se přihlásíte, nelze dosáhnout, odmítnete-li studovat v prostorách jejích učeben. … A to je to jediné, co mohu nabídnout. Pozvání na pár kroků se mnou, právě po této cestě. Pro ty, kdo chtějí okusit. Jak daleko půjdou, je na nich. Každopádně se vzájemně obohatíme.
Ať Vás potkává a plní se Vám jen to, co je pro Vás skutečně dobré.“
Pavla Vajrauchová:
Datum příchodu: 13.6.1981
Po ukončení studia pracovala, až do nastoupení mateřské dovolené, jako samostatná technická pracovnice, na místě vyžadujícím schopnosti ke skutečně samostatnému rozhodování, k práci s lidmi, a talent pro perfektní organizaci činností.
Studovat tai-či začala v roce 2004. Stejně, jako na ostatních, kteří byli H.T.F.Radvanem vyzváni k učení tai-či v jeho škole, bylo i na ní vidět, že se způsobem pohybu, pracujícím s vnitřní energií, se nesetkává poprvé – jen se k němu vrací, rozpomíná se na intenzivní práci s ním v některém minulém životě … U Pavly šlo nejspíše i o návrat do stejného systému (tai-či), tedy vycházejícího z Asie.
Rozpomínání bylo tak rychlé a hluboké, že nabídka učit (byť pod částečným vedením) hned po ukončení základního kurzu, byla naprosto přirozená. Poctivě se na nastoupení cesty učitelky připravovala s H.T.F.Radvanem celé velké prázdniny – hledala co nejhlubší rozkrytí a nejlepší způsob podání každého prvku … Jedenkrát za dva měsíce byl pak její výuce přítomen, jako konzultant a garant, Hlas Ticha …
Sama říká: „Proč tai či?: Nejdříve pro mě bylo tai či pouze prostředkem k ozdravení těla. Ve svých 23 letech jsem se cítila spíše jako stařena, bez energie a chuti do života. Po prvním roce cvičení jsem se v tai či našla natolik, že jsem jej hned začala, pod vedením pana Radvana, i vyučovat.
Pohltila mě hloubka poznávání sama sebe. Nejen svého těla, ale i duše a mysli. Sjednocení této trojice mi pomáhá v každodenním životě vypořádat se s vnitřními bloky a programy, které jsem do sebe nechala vložit již v prenatálu. Jelikož z této cesty již není návratu, taiči mi pomáhá i nadále na sobě pracovat a nacházet vnitřní cestu sama k sobě.“
Je absolventkou kurzu H.T.F.Radvana Energie a bytosti stromů. (Její zážitky: "Jedním ze zážitků je zážitek se stromy všeobecně. Když byla dcerka ještě malé miminko, denně jsem chodila s kočárkem na hodinové procházky do lesa. Vždy, když do lesa vstupuji, přijde mi, jako bych všechny starosti, problémy a trápení nechala na mostě za řekou. Při jedné této procházce jsem si uvědomila propojenost celého systému lesa. Nejen pouze stromů, ale každé rostliny a každého tvora tam žijícího. Vše má kořeny, tak i já jsem byla součástí kořenového systému celého lesa. Společně dýcháte a společně se navzájem dotýkáte svými kořeny. Těžko se to vysvětluje. Bylo to spíše takové vidění, kdy si prostě odmyslíte veškerou půdu a vidíte pouze energii kořenů všeho živého a uvědomíte si, že i vy máte kořeny, které jsou o něco pružnější, díky čemuž se pohybujete, ale stále jste součástí celku.
Dalším ze zážitků, který stojí za zmínku je, když jsem požádala lípu, aby mi pomohla odžít pár zážitků z mého života. Jednalo se o propojení s mým pradědečkem, kterého jsem ani nikdy neviděla a mým s otcem. Pradědeček se cítil ve svém životě nemilovatelný, pomohla mi poslat mu lásku, vděk, za to že žil a spoustu sluníčka, Díky tomu jsem se ve svém životě dokázala odpoutat od pocitu nemilovatelnosti a s mým otcem mi pomohla ho přijmout takového jaký je, poděkovat mu za to, že se mi snažil předat svou cestu životem, ale také mu říct, že děkuji, že tuto cestu nepřijímám a že si musím najít sama svou cestu. Toto jsem chtěla strašně dlouho udělat, ale vůbec jsem se k tomu nemohla odhodla, jako by mi v tom bránila jedna z mé části a to ego, které je na programech zažitých v životě v podstatě závislé. Když jsem se opřela zády o lípu, šlo to zcela samo, úplně bez jakýchkoli potíží s vyjadřování ze mě vše doslova vyzářilo.)
Dále absolvovala kurz Výšiny niterných hlubin, H.T.F.Radvana (práce v úrovních podvědomí), v letech 2007-2009 úspěšně také absolvovala tříletou "malou duchovní univerzitu" H.T.F.Radvana - DRUID (duchovně renesanční univezita individuální dráhy) a v říjnu 2010 nastupuje do druhého nadstavbového ročníku..
Svítání Marie Mihulková:
Vtělena v roce 1965.
Zaměstnána je celá léta u České pošty, v současné době jako vedoucí pošty.
Cvičit začala ve druhé, či třetí třídě ZŠ, kdy si, díky spartakiádě, uvědomila, že ji cvičení velice baví a tak již něpřestala. Chvíli cvičila také aerobik, neboť cítila potřebu něčeho rasantního.
V roce 1989 začíná s vedením cvičení dětí, ve kterém, s malými přestávkami, pokračuje dodnes. Nejvíce ji vždy bavil spíš tanec, než doslovné cvičení, s hudbou. K tai-či se dostala, jak s úsměvem říká, omylem. Byla vyzvána kamarádkou, aby šla s ní. Stalo se tak v roce 2004, kdy tedy začala tai-či studovat u Blanky Vohníkové. Po nemoci, v roce 2005, přišla zkusit tai-či u H.T.F.Radvana, kde zůstala dodnes.
Tai-či kung ji oslovil svým energetickým působením, schopností pomoci se vstupem do meditace, možností účinně relaxovat, ale také silou filosofie… Říká: „Účinně mi pomáhá v životě nacházet klid a vyrovnanost.“
V létě 2010 vyslovila i svůj souhlas se spoluprací na vývoji Kel´ge´s´, o níž byla požádána H.T.F.Radvanem, konkrétně na cvičení určeném speciálně ženám. Cvičení, které bude pomáhat nalézt cestu k výraznému otevření se archetypu ženy, a udržování v jeho energii a je více tancem, než cvičením jako takovým.
Tichý Vulkán Miroslav Heřman:
Živí se jako OSVČ, v oblasti výpočetní techniky. Mnoho let se věnoval vnoru do psychologie vztahů a pochopení sebe sama, pod vedením psychologů. Spolupracuje, po předchozím absolvování odborné přípravy, na probačních programech obč. sdružení Změna, Písečná. Je členem Laskavého ekosofického společenství Mařenčino podvrší, obč. sdružení, Žampach. Studoval tai-či, práci s energií stromů a kontakt s jejich bytostmi, a také kurz dřevořezby u H.T.F.Radvana, kterým byl vyzván, hned po absolvování, k přípravě na cestu učitele tai či a také ke spolupráci v řezbářské tvorbě. V současné době vede kurz tai-či v Jamném nad Orlicí, a spolupracuje s H.T.F.Radvanem také na rozvoji systému Kel´ge´s´. (Je spolutvůrcem sestavy "24 prvků hole Tai-Kel´ge´s´", na níž se podílí téměř dvěma třetinami, a která je, od srpna 2010, ve fázi vylaďování, o něž byl požádán H.T.F.Radvanem, který se již podílí jen příležitostně, jako konzultant.)
Říká: "Světlo světa jsem spatřil v roce 1972, své narození jsem "neplánoval", bylo trochu uspíšeno poznáním lékařské vědy. Narodil jsem se nohama napřed... to mne nějak doprovází po celý můj dosavadní život. Občas skočím dřív, a skok nutí mne (ikdyž pozdě)přemýšlet o odrazu, takže to, ne vždy, dopadne tak, abych doskočil hladce a s hřejivým pocitem zvládnutého skoku ." Lákající poznání má, pro něho, tolik blízkého k netrpělivé energii vesmíru, jež promítá se skrze nás a do nás , že občas nedokáže odolat urychlénému kroku. "Nejsem moc veřícím v nehmatatelné, dokud mne skutečně nedotkne se, avšak přesto nemohu říci, že jen a pouze hmota je jediné co existuje. Právě tak, jako v tai-či člověk hledá rovnováhu pohybů, aby neupadl, i v životě štěstí hledající člověk, chtě-nechtě, dostane se do bodu, který jej nutí vyvážit prožívané ve všech ohledech, pro nalezení onoho středu, jenž ve vesmíru snad ani neexistuje, dík neustálé změně "živoucích" sil, byť dnes nazývaných fyzikálními zákony, či veličinami. Přesto otázka ve mne neustále vyvstávající je, kdo dokáže přehlédnout spektrum všeho, co v danné chvíli působí? Ano, můžeme to nazývat jmény bohů, či vyššího nedohlédnutelného pro omezené vnímání 5 lidských smyslů ( tedy přesněji 6, s myslí ), skrze výbavu našich těl ... ale je to konečné? Nebo existuje víc? Možná. A právě proto příhodně zvané "Velké Tajemství". Pro Ty, jež své poznání nepovažují za konečné a zvídavostí pokračují v cestě stejně, jako vesmír.
Přesto jedinným nepohnutelným bodem, jež zastaví všechno dění je ..... přemýšlejte.....
Cvičení je nádherou, když povede se v tichu sebe sama ... pak skutečně cvičím ... ano, s přírodou, vším okolo...... najednou, jako kdyby podpíral mne vzduch.... je to sen? :-) iluze mysli? .... ve skutečnosti cítím každou kůstku v těle, každé chybné šlápnutí, jež rozkymácí tělo, a nemalý počet svalů podílejících se na vyrovnání nebdělého došlápnutí na nerovné .... rád cvičím bosý... pro vnímavost plošek nohou, které doslova intimně zrcadlí a otvírají oblasti celého těla ....
Uchopím-li hůl.... tedy to, co lze pojmenovat jako paměť hlíny, přeměněné sluncem, vodou a větrem ve strom, jenž pobýval pod širým nebem a nikdy neodpojen od toku energie vesmíru k Zemi, zůstává jejich trvalým spojením ... vždy ve vědomí vyvstane myšlenka, která zarazí a zamrazí. Co nás, lidi, odvedlo od takového spojení.
.....odchod z ráje
Však mužem jak kdybych stal se teprve s klackem v ruce, kdy mužskou energii vskutku ucítím....
.....
....a zůstávám překvapen, kolik žen láká(?) nepoznat tanec....omluva všem.... podstata tai či dotýká se mého morku kostí obvzvláště v momentech praktických ukázek, z čeho vzešlo a čím ve své podstatě zůstává třeba i tak poeticky nazvaný prvek, jakým je Pohlazení pavího chvostu
Po-té, vědom si léčivých účinků, majících širší dopad na cvičence, tedy již chápající smysl, smekám před všemi, kdo skutečně chtějí ne jen naučit se cvičit, ale rozpoznat oč jde....
a tak Bílý Jeřáb provětrává křídla"
Mgr.Alena Šebková:
Je zde na Zemi od roku 1957 a s většími či menšími úspěchy si plní své sny. Ten profesní ji drží od 3. třídy až do současnosti. Je učitelkou na 1. stupni základní školy.
K práci s alternativou ji přivedla nemoc syna v roce 1982. Zpočátku se jednalo především o získávání informací a zkušeností s tím, jak zachovat harmonii a neonemocnět, jak se vyrovnat s nástrahami okolního světa bez léků. (Těžká alergie na velké skupiny léků).
Základy zdravotních cvičení, jógy, i trochu stravování. Po r. 1990 pak postupně s možností získávat informace ze stále dostupnější literatury.
Asi 10 let četby nejrůznějších knih o všem, co by mohlo napomoci harmonii v životě, přirozeně vyústilo do situace zkusit si, zda to vše opravdu funguje.
Následoval úraz páteře a cvičení u Miloslava Matouška, který praktikoval základ jógového cvičení propojeného s energetickým cvičením navázaný především na muzikoterapeutické záležitosti.
Stále se pohybovala v oblasti, kdy, jak říká, jí někdo jiný rozhodoval o tom, co bude cvičit, co u toho bude poslouchat a jaké kvantum času tomu musí věnovat.
V roce 2004 objevila TAI CHI.
Říká: „Zcela v souladu s energiemi, příznivými pro moji harmonii, se v Ústí n.O. objevil Hlas Ticha a já poznala úžasnou meditaci v pohybu.
TAI CHI mi, společně s čchi kungem, nabízí možnost zrelaxovat ve velmi krátkém časovém úseku - řádově několik málo minut stačí k obnově sil.
Na kurzu Energie stromů, u Hlasu Ticha, jsem získala v přírodě společníky pro obnovu energií a propojila, dosud preferované, energie Vesmíru s energií Země. Objevení Universa, jako součásti sebe sama se neslo přes objevování zákonitostí těsně spjatých s realitou všedních dnů a krásy horských velikánů.
Mezi tím jsem potřebovala znovu přesvědčit své ego, že energie je jen jedna a pouze způsob práce s ní se liší. Tak jsem absolvovala kurz Reiki, 2. stupeň.
Tai či kung se stal mou součástí.“
Absolvovala kurz Energie a bytosti stromů u H.T.F.Radvana. Řekla o tom: "Co mi daly kurzy o stromech, jejich energii a bytostech? Je to pořádně těžké vyjádřit slovy, ale pokusím se:
-Zastavit se, uvolnit se, spojit se s přírodou, propojit Zemi s Kosmickým vědomím, na chvíli "opustit" tělo a "rozplynout" se v mnohočetnosti bytí a stát se nekonečnou součástí Vesmíru...
-Obrovské dobrodružství při výletech ke stromům, údiv, když mě poprvé stromy samy oslovily, objevování jejich moudrosti, velikosti i pokory při odhalování odpovědí na moje otázky.
-Klid, jásot, radost, smutek, celá škála pocitů přirozeně se projevujících při komunikaci se stromem, netušené bohatství mojí bytosti nalézající stále jemnější a niternější nitky k podstatě prožívání života zde na Zemi."
Ve spektru jejího pohledu však náhle chyběla další barva. Proto hledala, až získala možnost doplnit si informace o oblasti našeho prožívání zde na Zemi, z dalšího úhlu. Jejími slovy: „Již vím, že čas a prostor, kterým se obklopujeme nás formuje pouze tolik, nakolik mu to dovolíme. Touha být sama sebou, najít se v dnešním uspěchaném světě a snaha pochopit prastaré zákonitosti pohledem z více úhlů, mě přivedly k absolvování 20 seminářů ve škole Cesta Bílého jeřába (Základy čínské kosmologie, medicíny na bázi WU XING a FENG SHUI na bázi HAM YU). Umožňují mi ještě více být v souladu s energiemi okolního světa, v lepší harmonii se svými energiemi podporujícími zdraví, pohodu a šťastné prožívání jsoucích okamžiků.“
V roce 2008 nazrál čas a byla vyzvána Hlasem Ticha k tomu, aby začala pracovat nejen se sebou, ale aby se, o to co ji naplňuje, podělila s jinými, což přijala a dává dalším lidem možnost poznat čikung a tai či, a ráda se s nimi podělí o své zážitky